Štuková omítka svépomocí

Znáte to, lidská práce je drahá, peněz je málo a tak jsem se při přestavbě rozhodl vzít to do vlastních rukou a vrhnout se na štukovou omítku sám. Zprvu jsem z toho měl strach, ale ve stavebninách mi doporučili Keraštuk. Prý se s ním pohodlně pracuje a pro laika, jako jsem já, bude ideální.

Mým „terčem“ se stal malý přístavek, který jsem udělal vedle garáže a bude sloužit jako menší dílna. Nic velkého, ale nechtěl jsem nic podcenit.

Štuková omítka a její příprava

Trochu jsem se děsil toho, že se mi nepodaří namíchat správně hustou směs. Štuková omítka Keraštuk mě v tomto mile překvapila, jedná se totiž o směs ve formě pasty, která je již z výroby namíchaná v té správné konzistenci. Stačí ji jen lehce promísit, třeba nějakým kouskem prkna, jako jsem to udělal já.

Štuková omítka a jde se na to

Dílničku jsem postavil z pórobetonových cihel. Před samotným nanášením štukové omítky jsem stěny napenetroval tak, jak mi doporučili ve stavebninách. Štuková omítka pak bude lépe držet a snáze ke stěnám přilne. Pak už jsem vzal do ruky ocelové hladítko a pustil jsem se do samotného nanášení. Práce s štukovou omítkou byla příjemná. Na zdi drží parádně a hezky se „táhne“. Za chvilku jsem měl svoji první stěnu hotovou a po jejím zavadnutí jsem se vrhl na její srovnání pomocí polystyrenového hladítka.

Dokončení štukové omítky

Pak už mě čekala druhá, finální tenká vrstva. Po jejím nanesení jsem si pomohl fíglem, který mi poradil kamarád zedník. Na hotovou stěnu jsem si posvítil světlometem a krásně se tak ukázala místa, na kterých jsou nějaké nerovnosti. Tam stačilo stěnu navlhčit a filcovým hladítkem a rozetřít nerovnosti do stran. Po uschnutí je štuková omítka světle šedo-bílá. Není tak ani nutné ji přetírat, v dílně by to bylo úplně zbytečné.

Práce se štukovou omítkou byla rychlá a příjemná i pro laika jako jsem já. A pokud jsem to zvládl já, zvládnete to určitě taky.